Období letních dovolených je v plném proudu a tak se nám silnice zaplňují více než v průběhu roku a může tak docházet i k častějším dopravním nehodám. Přestože si každý z nás myslí, že si dává dobrý pozor a sleduje dopravní provoz na 100 %, takže se nic nemůže stát, hravě se můžeme stát účastníkem dopravní nehody či se dostat do nějakých problémů aniž to čekáme.
Nemusíme nutně hned někoho nabourat, naopak je možné, že se staneme svědkem dopravní nehody a bude potřeba naše pomoc. Co vlastně dělat, když se stane nějaká dopravní nehoda, ať už nám či někomu jinému?
Co je při dopravní nehodě to nejdůležitější?
Nepanikařit! Přijde vám to možná jako divná rada, ale věřte, že když se pokusíme zachovat chladnou hlavu a nezačneme panikařit, vyřídíme jakoukoliv událost daleko lépe, než když začneme šílet a plašit, zvlášť pokud jsou na místě zranění.
Čím musíme při nehodě začít?
Pro začátek je důležité zabezpečit místo dopravní nehody. Co to v praxi znamená? Vypneme motor a zapneme výstražná světla. Ta ale zapneme jen v tom případě, že z vozu neunikají provozní kapaliny. Rozhlédneme se, aby nás nesmetlo jiné auto, rychle vystoupíme a dojdeme si pro reflexní vestu, kterou si oblékneme, pokud ji nemáme přímo v autě, což by bylo nejideálnější.
Reflexní vestu musíme mít na snadno dostupném místě a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní členy posádky, kteří s námi cestují, bez ohledu na to, jestli je to rodina, přátelé, kolegové z práce nebo třeba milenka.
Všichni co nejrychleji vystoupíme z vozidla, v případě potřeby si pomůžeme navzájem, a jak to nejrychleji jde, se vzdálíme do bezpečí i s mazlíčky, pokud vezete třeba psa. Rozhodně se nebudeme zabývat zavazadly. Naopak jediné co si hlídáme je mobilní telefon.
Nesmíme také zapomenout upozornit ostatní účastníky silničního provozu, že došlo k nehodě a to prostřednictvím výstražného trojúhelníku. Podle pravidel jej musíme umístit 50 metrů od vozidla, zatímco na dálnici minimálně do vzdálenosti 100 metrů.
V případě, že k nehodě dojde za zatáčkou, je potřeba trojúhelník postavit před zatáčku a to v dostatečné vzdálenosti, aby si jej řidiči ostatních vozidel stačili všimnout. Hlavní je, aby se člověk pohyboval mimo vozovku, to znamená co nejvíce na okraji, na dálnici pak za svodidly, aby nedošlo ke kolizi a další dopravní nehodě.
Zavoláme pomoc
Je možné, že tísňovou linku již zavolal někdo jiný, kdo byl rovněž účastníkem nehody, ale pokud ne, rozhodně ihned musíme přivolat pomoc. Pokud jsme si nestihli vzít vlastní mobilní telefon, tak si ho můžeme půjčit třeba od kolemjdoucího či ostatních účastníků, nebo se můžeme pokusit z bezpečného místa zastavit jiné vozidlo.
Každý by si měl pamatovat různé tísňové linky, které dokonce většina z nás má uložené v mobilním telefonu a pokud ne, je dobré si je občas připomenout. Jeden nikdy neví, kdy se mu budou hodit.
- 150 – Hasiči
- 155 – Záchranná služba
- 158 – Policie
- 112 – Číslo tísňového volání pro celou Evropu
Kdyby si někdo nebyl jistý, koho při nehodě volat, tak si zapamatujte malou nápovědu. Při nehodě jde vždy o čas, zejména u těch se zraněním, takže vždy voláme tu linku, která je aktuální situaci nejblíže.
To znamená, že při dopravní nehodě bez zranění, stačí zavolat 158. Ve chvíli, kdy je nehoda vážnější, to znamená se zraněním či jde o hromadnou nehodu, pak je lepší volat 112.
Velkou výhodou u linky 112 je fakt, že pokud si nejste jistí, kde zrovna jste, dokáže vyhledat místo, odkud volající uskutečnil hovor a kde se aktuálně nachází podle telefonního čísla.
Hovory jsou nahrávány, takže se dá volání dohledat i zpětně. Dobré je i to, že se dá na linku dovolat i když nemáme kredit nebo nám nefunguje SIM karta.
Jakým způsobem nahlásit nehodu?
Nezbytné je mluvit pokud možno srozumitelně a v klidu. Informace jsou pro pracovníka linky zásadní, aby mohl správně naplánovat další postup. Proto musíme uvést, co se stalo, to znamená, o jakou nehodu se jedná, jestli jsou zranění a kolik.
Dále je důležité uvést, kde přesně k nehodě došlo, nebo aspoň zvládnout popsat cestu či okolí, co by mohlo fungovat jako počáteční orientační bod. Samozřejmě sdělíme také naše jméno a číslo. Hlavně nesmíme zavěsit jako první, ale naopak čekat, dokud hovor neukončí operátor.
Důvodem je to, že operátor může chtít ještě nějaké upřesňující informace ohledně zraněných, dále kvůli úniku provozních kapalin atd. Vzhledem k tomu, že by mohl operátor tísňové linky zavolat zpět kvůli dalším informacím, udržujeme telefonní linku volnou a neblokujeme jí nedůležitými hovory.
Pomoc zraněným je důležitá
Jakmile jde o nehodu se zraněnými, bude se nás dispečer/ka záchranné služby ptát, jak na tom zraněné osoby jsou. Ideální je, když si dáme telefon na reproduktor (hlasitý odposlech), čímž si uvolníme ruce a můžeme tak bez problémů přiložit ruku k dílu, jak se tak říká.
Díky tomu nás může dispečer jednoduše navigovat a radit nám, jak správně postupovat ještě předtím, než na místo nehody dorazí posádka záchranné služby. Správně by měli pomáhat všichni účastníci nehody, ale také svědci. Nesmíme se bát jim dát i úkoly, které nám poradí dispečer linky.
Může se stát, že někdo ze zraněných bude v bezvědomí a nebude dýchat, v tu chvíli je nezbytné začít okamžitě s oživováním. Musíme jej velmi opatrně vytáhnout z vozidla a umístit do správné polohy.
V případě, že dýchá, necháme ho ve voze (pokud samozřejmě nehoří) a zkontrolujeme jeho zdravotní stav, například zaklíněné nohy a podobně, což bude zajímat dispečera tísňové linky.
Auto hoří – hlavně zachovejme klid
To ale neznamená, že budeme na něco čekat. Pokud jde o hasicí přístroj, ten je sice doporučován, ale mnohdy jej spousta z nás v autě ani nemá a když už má, tak ho pro změnu neumí použít. Ideální je vystoupit, pomoci s vystoupením i ostatním členům posádky vozu, případně zvířecím mazlíčkům, zavřít dveře, čímž se k ohni dostane méně vzduchu a co nejrychleji odejít do bezpečné vzdálenosti.
Když se staneme jen svědkem nějaké dopravní nehody, ale nejsme přímým účastníkem, zastavíme v daleko větší vzdálenosti a neváháme ani chvilku s voláním hasičů. Může se totiž stát, že jsou pasažéři vozu, které mělo nehodu otřeseni a naše volání jim tak může zachránit život. Jakmile zavoláme, ihned se jim snažíme pomoci.
Sepsání protokolu a odtah vozu
Jakmile jsou na místě nehody složky integrovaného záchranného systému, tedy zdravotníci, policie či hasiči, je nejvyšší čas na sepsání protokolu o dopravní nehodě. Musíme si dávat pozor na lovce nehod, kteří se vždy objeví zcela nečekaně a snaží se ulovit, co se dá.
Nehleďte na ně a nenechte se oklamat. Vždy po nehodě volejte svou pojišťovnu, u které máte svůj vůz pojištěný. Pokud nevíte z hlavy číslo nebo jej nemáte uložené v mobilu, zavolejte na 1224. Jedná se o linku pomoci řidičům, kde vás bez problémů spojí s konkrétní pojišťovnou, kterou sháníte.
Najdou se tu i další zajímavé články z oblasti auto-moto, například na co si dát pozor, když jedeme autem na dovolenou, jak vybrat ojetý osobní automobil levou zadní, nebo také jak vybrat dětskou autosedačku.