Ani jeden z důvodů by neměl být odsouván na vedlejší kolej. Vždyť Velikonoce jsou nejvýznamnějšími svátky křesťanů, tedy nikoliv Vánoce, jak si dnes leckdo myslí.
Dny velikonoc
Velikonoce jsou pohyblivými svátky, jejichž termín určuje úplněk. Právě první neděli po prvním jarním úplňku, v rozmezí od 23. března do 26. dubna, se tyto svátky slaví.
Poslední týden před Velikonočním pondělím se nazývá Pašijový. Je to poslední týden dlouhého půstu a každý den v něm má své pojmenování a význam. Týden začíná Modrým pondělím, kdy se v kostelech vyvěšovaly modré látky, pokračuje šedivým úterým, kdy hospodyňky vymetaly pavučiny a uklízely. O Škaredou (popeleční) středu se vymetaly komíny, kdo se mračil, tak mu to zůstalo pro celý rok. Dále Zelený čtvrtek, ve který by se měla jíst zelená jídla, jako je špenát nebo kopřivy, aby byl člověk zdravý. Velký pátek je dnem smutku, protože to je den, kdy byl Ježíš ukřižován. Následující den, kdy byl Ježíš uložen do hrobu, je označován jako Bílá sobota. Doma se bílilo, vařily a pekly se obřadní pokrmy, pekly se mazance a beránci, muži a chlapci pletli pomlázky, zdobila se vajíčka. Vrcholem týdne je Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční), který je největším svátkem celého liturgického roku.
Velikonoční pondělí tedy není nejvýznamnějším dnem, ale je dnes asi nejoblíbenější, hlavně u mužů. V tento den se mělo darovat červené vejce. A dívka měla být vyšlehána, aby byla celý rok zdravá.
A proč vajíčka, pomlázky a beránci?
Každý z těchto symbolů má svůj význam. Vajíčka jsou odjakživa symbolem plodnosti, života, narození, návratu jara … Jejich nadměrná konzumace v tomto období pak zřejmě souvisí s jejich naprostou absencí v době předchozího dlouhého půstu.
Velikonoční beránek je symbolem obětního beránka – Ježíše Krista. Jeho sladká podoba zřejmě vznikla z toho důvodu, že jehněčí v podobě masa si v časech minulých mohl dovolit málokdo. Upéct ho není žádná legrace a recepty a formy jsou často rodinným dědictvím. Kdo se na to necítí. může ho klidně koupit už hotového z pekárny.
Co se týče pomlázky, tento pojem značí spletení vrbových proutků. Techniku dříve musel ovládat každý malý chlapec, a tak se jich často scházeli celé skupiny a pletli společně. V různých krajích se také pomlázce všelijak přezdívalo. Tak možná ještě uslyšíte názvy jako hodovačka, mrskút, dynovačka, karabáč nebo švihačka. Šlehání tímto nástrojem pak symbolizovala předání svěžesti, mladosti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Dívky se šlehaly, aby byly zdravé a veselé po celý rok. Čeledíny šlehal hospodář, aby nebyli líní a při jednom zašel i do chléva vyšlehat krávu, aby se brzy otelila. Šviháním do ovocných stromů se pak měl sad probudit ze zimního spánku.
Jak jsme na tom dnes?
O tom, jakou mají Velikonoce podobu dnes, jistě není třeba mluvit. Část tradic je známá i těm, kteří křesťanskou víru nemají. Proto stále barvíme vajíčka, pečeme mazance a beránky a kupujeme si něco hezkého, aby nás nepokakal beránek. Jen už to není tak úplně ono a zdá se, že se vlastně jedná jen o další komerční záležitost prodejců všeho druhu. Nebo prostě jde jen o volno z práce, které příjemně prodlouží víkend.
Není to, ale tak, že by ta zcela tradiční podoba Velikonoc zanikla. Na vesnicích, kde ještě folklor není cizím slovem, jsou i dnes chlapci vybavení pomlázkami, které si sami upletli. Chodí s řehtačkami, když ve čtvrtek zvony odletí do Říma a užívají si to. Těší se na pondělí, na tu zábavu s děvčaty.
Dívky zdobí vajíčka, často i celé hodiny velice náročnými metodami, a neházejí je jen do obarvené vody. Kdo ví, třeba se tradice zase vrátí a Velikonoce budou něčím víc, než jen uličkou v obchodě se sladkostmi.
A jak si nekýčovitě vyzdobit byt při této příležitosti? To se můžete dočíst ve článku o velikonočních dekoracích. Tradice a pojmenování jednotlivých dnů Velikonočního týdne zase máme tady.
Zdroj foto: pixabay.com