Pokud na firemním, nebo jiném, večírku či společenské párty uvíznete v nesnesitelné zdvořilostní konverzaci, bude se vám hodit pár tipů, jak to zvládnout bez újmy. V krajním případě můžete vždycky zapálit ubrus. To odvede pozornost.
1. Udělejte z toho společenskou hru
“Tak schválně, řekněte mi tři věci o vaší společnosti a já budu hádat, která to je.”
“Co to piješ? Ne, počkej, já to poznám!”.
“S kolegy se nemůžeme shodnout, jestli je větší sranda s R2-D2, nebo s C-3PO. Co si myslíte vy?”
Všechno se dá lépe vydržet, když to neberete vážně. Možná to zní fádně, ale pokud nepadnete na úplného trotla, tohle by mohlo zabrat.
2. Opakujte po mně
Tohle je velmi efektivní metoda když nejste zrovna u slova. Budete díky ní vypadat, že hltáte každé protivníkovo slovo, ačkoli ve skutečnosti hrajete v duchu sami se sebou pexeso. Prostě zopakujte poslední jeho větu. A hned pak pak eskamotérsky změňte téma na něco, co vás opravdu zajímá. Třeba kde si tady můžete zakouřit. A dávejte pozor, abyste u toho nevypadali moc znuděně.
Trochu pozornosti ale nechte zapnuto, protože pokud vám společník zrovna oznámil, že jde na toaletu, není to ta nejvhodnější poslední věta na zopakování.
3. Nebojte se ticha
Někdy je mnohem lepší, než nesmyslná konverzace. Místo toho, abyste se během kolegovy historky z dětství hystericky rozpomínali, jak jste se učili jezdit na kole, zkuste ho opravdu poslouchat. I za cenu, že po pointě vznikne lehká odmlka. Třeba se vám bude pak lépe reagovat.
Navíc, když budete sami neustále přihazovat další třeskuté příběhy z dospívání, nikdy se z toho rozhovoru nevyvlíknete a zbytečně na sebe prozradíte trapnosti.
4. Rozmyslete si svou úvodní větu
Pokud vedle někoho sedíte u stolu už dvacet minut zcela beze slova, atmosféra může být lehce napjatá. Vaše fascinace šunkovou rolkou začíná hraničit s autismem a tak máte dvě možnosti. Buď si zabodnete vidličku do ruky a necháte si zavolat sanitku, nebo začnete mluvit. “Výtečné rolky, že?!” se možná nabízí, vaši image rolkového devianta to ale příliš nenapraví. Zkuste si to proto promyslet. “Jak se znáte s hostitelem” je dobrý a také nejčastější odrazový můstek. Přinutí totiž mluvit toho druhého. S velkou pravděpodobností se vás navíc zeptá na to samé, čímž se rozproudí vzrušující konverzace. Nebo tak něco.
5. A na závěr stará dobrá klasika: útěk
No dobře, tak už se to prostě nedá vydržet. Je na čase vycouvat, vzít kramle, zatroubit na ústup, zmizet v oblaku dýmu. Nebo prostě normálně odejít. Předpokládejme, že váš protějšek není sociopatický narcis, který by si při vaší snaze opustit konverzaci začal podřezávat zápěstí vizitkou. Ani tak ale není dobré ukončit rozhovor stylem: ”Jé, támhle je Petr, konečně! Mějte se”.
Zkuste se omluvit s tím, že si musíte zatelefonovat. Samozřejmě můžete vinu svést i na svůj močový měchýř, nebo nesnesitelný hlad. Tím ale riskujete, že ten druhý náhle pocítí stejnou potřebu a na ono místo vás doprovodí. U telefonování vám s největší pravděpodobností asistovat nebude. Dejte si ovšem pozor, aby vás za patnáct vteřin nenačapal, kterak si na baru dáváte tequilu.
foto: Pixabay.com